Zéva obrovská / Tridacna gigas
Obrovské škeble jsou zástupci rodu Tridacna, kteří jsou největšími žijícími mlži. Ve skutečnosti existuje několik druhů „obřích škeblí“ v rodu Tridacna, které jsou často mylně identifikovány jako Tridacna gigas , nejčastěji zamýšlený druh označovaný jako „obří škeble“.

Tridacna gigas je jedním z nejohroženějších druhů škeblí. Antonio Pigafetta je zdokumentoval ve svém deníku již v roce 1521. Jeden z řady velkých druhů škeblí pocházejících z mělkých korálových útesů jižního Pacifiku a Indického oceánu, mohou vážit více než 200 kilogramů (440 lb), měřit až 120 cm (47 palců) v průměru a jejich průměrná délka života ve volné přírodě je více než 100 let. ^[4] Vyskytují se také u břehů Filipín a v Jihočínském moři v korálových útesech Sabah ( malajsky Borneo ).

Obrovská škeble žije v plochém korálovém písku nebo rozbitém korálu a lze ji nalézt v hloubkách až 20 m (66 stop). Jeho areál pokrývá Indo-Pacifik , ale populace rychle ubývá a škeble obrovská vyhynula v mnoha oblastech, kde byla kdysi běžná. Škeble maxima má největší geografické rozšíření mezi druhy obřích škeblí; lze ji nalézt u ostrovů s vysokou nebo nízkou nadmořskou výškou, v lagunách nebo okrajových útesech. Jeho rychlé tempo růstu je pravděpodobně způsobeno jeho schopností kultivovat řasy ve své tělesné tkáni.

Přestože jsou larvální škeble planktonní, v dospělosti se stávají přisedlé. Plášťové tkáně tvora fungují jako stanoviště pro symbiotické jednobuněčné dinoflagelátové řasy ( zooxanthellae ), ze kterých získávají většinu výživy dospělí škeble. Ve dne škeble otevírá svou schránku a rozšiřuje svou plášťovou tkáň, takže řasy dostávají sluneční světlo, které potřebují k fotosyntéze.

Největším známým exemplářem byla zéva, která byla objevena okolo roku 1917 na severním pobřeží Sumatry. Měřila 137 cm a váha obou lastur byla 230 kg. Avšak již byla mrtvá. Dnes je tento exemplář vystaven v muzeu v Severním Irsku.

Mezi její přirozené prostředí patří korálové útesy teplých mělkých vod Indického a Tichého oceánu (obvykle žije zhruba 15 – 20 metrů pod hladinou). Žijí také u břehů Filipín, kde se jim říká taklobo.

V mládí se se zéva obrovská nedá téměř rozeznat od ostatních druhů čeledi zévovitých. Dospělá zéva obrovská má na své lastuře 4–5 vertikálních ohybů, to ji odlišuje od jinak velmi podobné Tridacna derasa, která má těchto ohybů 6–7.

Potrava 
Tento druh se živí řasami, které filtruje přes filtr. Škeble jsou schopny pěstovat řasy ve speciálním oběhovém systému, který jim umožňuje udržet podstatně větší počet symbiontů na jednotku objemu. Když se převrátí a na plášť jí nedopadá světlo, můžou řasy odumřít. Zéva potom změní barvu a hladoví, dokud se nedostane do správné polohy.

Reprodukce 
Zévy obrovské se množí sexuálně, začínají život jako samci, ve věku osmi let jsou hermafroditi (produkují vajíčka a spermie), poté se mění v samice. Samooplození ale není možné. Samy nevyhledávají partnera opačného pohlaví, jejich vajíčka a spermie volně plavou ve vodě a poté splynou.

Oplodněné vajíčko plave v moři asi 12 hodin, poté se larva vylíhne. Hned jak k tomu dojde, začne produkovat křídovou lasturu